PERLY UTAHU - CANYONLANDS A ARCHES

Městečko Moab je významným turistickým centrem. V jeho okolí se nacházejí snadno dosažitelné dva nádherné národní parky Utahu  - CANYONLANDS a ARCHES. První z parků je rozdělen na tři naprosto odlišné části. Tu část, kterou je možné prozkoumat pouze pěšky nyní pominu, protože tu jsme z časových důvodů nenavštívili. Z druhé části je to do té třetí autem asi 300 km, protože je třeba celý park objet. Proč tomu tak je, pochopíte v momentě, kdy se ocitnete v překrásné části Island in the Sky. Ze stolové hory, která má rozlohu asi 70 kilometrů čtverečních hledíte dolů na plošinu, do níž se zařezávají hluboké kaňony řek Colorado a Green River.  Stojíte na vyhlídce a vidíte, jak  červenohnědé skalní stěny padají kolmo dolů, až do hloubky 300 metrů. Podívaná je to opravdu nádherná. Hned vedle tohoto národního parku je ještě Dead horse Point State park. Přiznám se, že tuhle nádhernou vyhlídku jsme málem vynechali, za což bych si asi rvala vlasy J. Byl totiž podvečer a my po celodenním cestování už byli dost unaveni a stále jsme nevěděli, kde složíme hlavu. Honza, náš spolucestující, pravidelně už kolem čtvrté hodiny odpolední za prvé dostával hlad a za druhé už chtěl prostě bydlet. Jenomže já s Jirkou jsme větší blázni, aby nám nic neuniklo, klidně na ubytování dojíždíme za tmy. Jenže to pozdní odpoledne jsem rovněž podlehla jakési domněnce, že na téhle vyhlídce už nic moc nebude a jako důkaz jsem v ruce držela cestopis jistého plzeňského cestovatele a prstem jsem zapichovala na fotku, která byla v knize s tímto místem spojena. Prostě nic, co bychom už neviděli. Naopak místo, které se mi na fotkách tolik líbilo, mě ve skutečnosti zklamalo a říkala jsem si, kam až pro tu fotku musel dotyčný cestovatel dojít, aby to tak vyfotil. Jeli jsme směr státní park a pořád se dohadovali, jestli tam opravdu chceme nebo ne a ještě u brány do parku jsme to řešili. Rančer nás dokonce posílal dál a nechtěl ani vstupné, protože je prý velký vítr. A to tedy vážně byl. Opět to byly takové nárazy, že člověk proti větru nemohl ani dýchat a ani se  pohybovat. Ještě za námi rančer vyběhl ven z boudy, aby nám dal prospekty a my se tedy konečně všichni rozhodli, že když už za námi i běžel, že tam musíme.

Dojeli jsme na parkoviště, došli k vyhlídce a mě to málem porazilo. Byl to  ten úžasnej pohled, který jsem viděla na fotkách a tolik se mi líbil! Tak si představte, že chybička se do knížky vloudila a u dvou fotografií byly zaměněny texty!!!

POKLADY INDIÁNŮ

 Když se rozhodnete cestovat po Jihozápadě USA, tak určitě do svého plánu nezapomeňte zahrnout Antelope kaňon a Monument Valley. Oba parky jsou naprosto úžasná místa a jsou na území indiánské rezervace, takže v těchto oblastech budete potkávat indiány kmene Navaho, kterým taky zaplatíte vstupné. Velikým překvapením pro mě bylo, že vesměs všichni indiáni tohoto kmene jsou obézní. Je opravdu oříšek najít nějakého štíhlého indiána.

Co se týká cen, vstup do Monument Valley není tak vysoký, za auto zaplatíte 20 dolarů, ale horší je to s návštěvou Antelope kaňonu. Všechno je  o poptávce, takže se ani nemůžeme divit, protože kaňon je malý a lidí, co chtějí tu nádheru spatřit opravdu moc, ale stojí to za to. V Grand kaňonu a Yellowstonu se lidi rozptýlí, ale tady bohužel ne. Do kaňonu je potřeba rezervaci předem, kterou musíte učinit dostatečně včas. Rezervovali jsme si prohlídku tuším měsíc dopředu a stejně to nestačilo, protože jediný čas, který byl ten den k dispozici, byla sedmá hodina ranní. Protože nejlepší světelné podmínky, zvláště pro focení,  jsou  kolem poledne, nemohla jsem se s tím ránem smířit, proto jsem si objednala sama pro sebe tour, která je více jak dvojnásobně drahá. Ale řekla jsem si, že se sem pravděpodobně vícekrát nepodívám, proto jsem neváhala. Ještě předesílám, že normální vstup stojí pro jednoho člověka 34 dolarů. Vstup do všech národních parků stojí 80 dolarů pro celou posádku auta a platí na celý  rok. Kluci měli ranní prohlídku v klidu, protože byli v kaňonu v počtu celkem asi sedmi lidí, což je na druhou stranu luxus, protože kolem poledne už je kaňon tak zaplněn, že prakticky neuděláte foto bez člověka, pořád se s někým strkáte a o někoho zakopáváte, pokud si tedy nezaplatíte „Phototour“, což znamená alespoň tu výhodu, že průvodci vyprázdní na chvíli prostor, zastaví ostatní skupiny a vy máte pár minut na focení bez lidí. Můj foťák dostal neuvěřitelně zabrat. V kaňonu je ve vzduchu tolik písku, který zvedají jak lidi svojí chůzí, tak vítr, který do kaňonu vnikne a taky průvodci, vybavení lopatkami a zvedající oblaka písku do světelných kuželů.

V Monument Valley si jezdíte autem mezi obrovskými monumenty a nechápete, kde se tady mohly vzít. Ne nadarmo je znáte z reklamních fotek nebo ze slavných filmů, jsou vážně úchvatné. My osobně jsme měli tu skvělou možnost jezdit a fotit mezi červenými pískovcovými skalními útvary v písečné bouři. Zvířený písek zahaloval skály do oblak písku a v jednu chvíli  jsem si dokonce myslela, že mě vítr odfoukne z vyvýšeniny, na které jsem zrovna stála.  Ne vždy je možné vybrat si čas návštěvy krásných míst a už vůbec ne všechna ta krásná místa fotit v západu slunce. Škoda, ale to bych musela po USA jezdit a pobývat zde minimálně dva měsíce. Nicméně ani tak není čeho litovat.

USA - GRAND KAŇON

Kdybych měla označit místa, která se mně z mého třítýdenního cestování po USA líbila nejvíc, tak bych určitě musela říct, že Grand kaňon, Yellowstone, Las Vegas, překrásné meandry řeky Colorado -  Horseshoe Bend a Dead horse point, Antelope kaňon a sekvoje. No a pak hned všechny ostatní parky. Byl to nářez, naprosto intenzivní zahlcení jedinečných přírodních krás. 

Grand kaňon patřil mezi místa, které jsem vždy toužila vidět. Prvně jsme řeku Colorado spatřili na vyhlídce na meandr této řeky ve tvaru podkovy, Horseshoe Bend. To odpoledne foukal dost silný vítr a cesta k vyhlídce vedla převážně v písku, takže se neustále zvedala oblaka drobných zrníček a bičovala nás do těla. U vyhlídky zrníčka písku vystřídal písek hrubší a doslova to bolelo, když vítr zvedl tato oblaka a sypal je prudce na nás. Ale to mi vůbec neznepříjemnilo dechberoucí výhled na neskutečně zelenou vodu, na krásný, hluboký zářez řeky. Nechtělo se mi z té vyhlídky vůbec odejít a ukazatel toho, že se mi něco opravdu hodně líbí, je skutečnost, že se do mých očí vlijí slzy dojetí, že tu nádheru můžu spatřit na vlastní oči. A jak jinak, hledala jsem kapesníky. A totéž se mi stalo další den v Grand kaňonu na vyhlídce Lipan point. Grand kaňon jsem poznala dokonce i v jeho útrobách, kdy jsme sestoupili k jeho dnu 900 metrů, přiblížili jsme se řece, která nebývá vidět z každé vyhlídky, protože je opravdu velmi hluboko zaříznutá do dna obrovského kaňonu.