Městečko Moab je významným turistickým centrem. V jeho okolí
se nacházejí snadno dosažitelné dva nádherné národní parky Utahu - CANYONLANDS a ARCHES. První z parků je
rozdělen na tři naprosto odlišné části. Tu část, kterou je možné prozkoumat pouze
pěšky nyní pominu, protože tu jsme z časových důvodů nenavštívili.
Z druhé části je to do té třetí autem asi 300 km, protože je třeba celý
park objet. Proč tomu tak je, pochopíte v momentě, kdy se ocitnete v překrásné
části Island in the Sky. Ze stolové hory, která má rozlohu asi 70 kilometrů
čtverečních hledíte dolů na plošinu, do níž se zařezávají hluboké kaňony řek
Colorado a Green River. Stojíte na vyhlídce
a vidíte, jak červenohnědé skalní stěny padají
kolmo dolů, až do hloubky 300 metrů. Podívaná je to opravdu nádherná. Hned
vedle tohoto národního parku je ještě Dead horse Point State park. Přiznám se,
že tuhle nádhernou vyhlídku jsme málem vynechali, za což bych si asi rvala
vlasy J.
Byl totiž podvečer a my po celodenním cestování už byli dost unaveni a stále
jsme nevěděli, kde složíme hlavu. Honza, náš spolucestující, pravidelně už
kolem čtvrté hodiny odpolední za prvé dostával hlad a za druhé už chtěl prostě
bydlet. Jenomže já s Jirkou jsme větší blázni, aby nám nic neuniklo,
klidně na ubytování dojíždíme za tmy. Jenže to pozdní odpoledne jsem rovněž
podlehla jakési domněnce, že na téhle vyhlídce už nic moc nebude a jako důkaz
jsem v ruce držela cestopis jistého plzeňského cestovatele a prstem jsem
zapichovala na fotku, která byla v knize s tímto místem spojena.
Prostě nic, co bychom už neviděli. Naopak místo, které se mi na fotkách tolik
líbilo, mě ve skutečnosti zklamalo a říkala jsem si, kam až pro tu fotku musel
dotyčný cestovatel dojít, aby to tak vyfotil. Jeli jsme směr státní park a
pořád se dohadovali, jestli tam opravdu chceme nebo ne a ještě u brány do parku
jsme to řešili. Rančer nás dokonce posílal dál a nechtěl ani vstupné, protože
je prý velký vítr. A to tedy vážně byl. Opět to byly takové nárazy, že člověk
proti větru nemohl ani dýchat a ani se
pohybovat. Ještě za námi rančer vyběhl ven z boudy, aby nám dal
prospekty a my se tedy konečně všichni rozhodli, že když už za námi i běžel, že
tam musíme.
Dojeli jsme na parkoviště, došli k vyhlídce a mě to
málem porazilo. Byl to ten úžasnej
pohled, který jsem viděla na fotkách a tolik se mi líbil! Tak si představte, že
chybička se do knížky vloudila a u dvou fotografií byly zaměněny texty!!!
Žádné komentáře:
Okomentovat